Zpívám blues o tom,
že jméno mé Hrochová,
Zpívám blues o tom, že jsem vlastně hroch.
Zajímáš se, světe, jak se žena zachová,
když kousek pravdy má každý šproch?
Chtěla bych živit se noblesně ze vzduchu,
chtěla bych ručičkou nepohnout na váze.
Kolik hroch sežere – to nemáš potuchu!
Čelíš mu, když má hlad? Bravo tvé odvaze!
Chtěla bych s ladností zatančit na špičkách,
Jeté a pas de deux, vše v tylu, každopádně!
Co naplat, s kopyty, i po všech rozcvičkách
Hrochová v bahýnku tančí spíš těžkopádně.
Zpívám blues o tom, že i když jsem žena,
mám dokořán tlamu a malinké uši,
do hroší kůže jsem již pohroužena,
však má hroší agrese SAKRA MI SLUŠÍ!
