Jsem puzzle,
kterýmu chybí pár kousků,
ale já se vsadím,
že někde na půdě ve staré bačkůrce,
někde v komoře v krabici s vánočními ozdobami
nebo snad v nějakém školním sešitě z první třídy, na okrajích stránky, v tazích tužky číslo tři
najdu ty chybějící kousky.
A pak ze starorůžových šmouh
poskládám ženu, o které se Muchovi a mnohým dalším zcela jistě
snilo.
Snad se složím, než se složím.
Říká se, že to není tak složité.