• Lucie Hrochová

Vypadlo na mě z mé černé krabice...

Jaro. Ty šťastnější se líbají s mužem, já s papírem. Ale, jak řekla mořská víla Ondina v dramatické hře Jeana Giraudouxa: „To, že jsem nešťastná, ještě neznamená, že nejsem šťastná.“ …


V divadelní kavárně Black Box Café jsem před nedávnem začala vést setkání tvůrčího psaní, která jsem trochu bulvárně pojmenovala Líbačky s múzami. Zkoumáme při nich různé zdroje inspirace i sami sebe – jak se naladit na naši tvořivou notu, jak psát přímo z našeho podvědomí. V prostoru Black Boxu tedy lovíme přímo z našich „černých krabic“ témata, která nám během všedního dne možná utíkají do nejméně osvětlených koutů, stále však čekají, až se budou moct bezpečně vynořit a projevit.

Podělím se s vámi, co se narodilo, když jsem během těchto seancí také otiskla rtěnku na papír:



Nedužilá.

Spirálovitě kroužila.

Spirálovitě kroužila kolem.

Spirálovitě kroužila kolem rumu.

Až užila.

Až užila si.

Až užila si, otužilá.

A žila odtud potud.

A žila jenom „pokud“.

Ale pokud žila…

Ó, a že žila!

A že žila, baže!

Tak s kuráží,

né že bez kuráže.

Předstírám, že jsem jahoda. Maluju si puntíky a jsem pohoršená, když mě neověnčí šlehačkou. Přitom jsem takový pěkný, spadený jablíčko. Potlučený. Ale dost dobrý na vylisování. Anebo k nastrouhání do štrúdlu. Ja ja. Já vím, že každá fňuká, že není jahoda a deklamuje, že se spokojí s jablkem. Jenže jablko do šampáňa nenarveš. Na druhou stranu, i štrúdl se podává se šlehačkou.

Celý můj život slyším v pozadí traktor. Představuju si, že až se budu vdávat a oddávající se zeptá: „Berete si?“, ozve se mi za zády startování Zetoru. A když to bude dobrej chlap, tak se traktor jakoby rozjede a když ne, tak hlas motoru chcípne.

Někdy se traktor tak rozezvučí, že je těžký ho přeřvat vlastním názorem. A tak se fakt snažím, pokládám si hlas, opírám se o bránici a po čase už nepištím, ale dávám světu slova ženy.

Jsem zvědavá, jestli ten traktor někdy zaparkuje, utichne v garáži a nahradí ho zatroubení mercedesu.

Co? Cože? Mluvte nahlas, neslyším!

- Mamí, ulovila jsem kačenku! Kačenku a vrabčáka! Zavřela jsem je sem.

- Sem? Kam sem?

- No sem!

- Do televize? Ale, maličká, tak to není. To je televize, ta –

- Mami, kurva, to je moje vize. Říkám, že jsem ulovila kačenku! A vrabčáka! Moje vize, moje vize. Tvoje vize, supervize! Já jsem lovec. A mám tu dva mrtvý ptáky. Peří už jsem oškubala. Poslala je na vlnách. Myslím tím rádiové vlny.

-Aha.


Chcete-li si také něco napsat a poslechnout si dílka ostatních, moc Vás zvu na Dubnové líbačky s múzami, které se budou konat 1. a 8. dubna. Tak na viděnou či na přečtenou!

0 zobrazení
  • b-facebook
  • Instagram Black Round

© 2018 by Eva Francová. Proudly created with Wix.com

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now