Kdyby Tě napadlo
se na to zeptat mě,
tak bych Ti odpověděla.
Posíláš mě do kláštera,
tak já teda jdu.
Zavírám se do cely
a přešlapuju sem a tam.
Odměřuji délku stěny
krokama a krůčkama,
cupitáním a cváláním,
poskokem skok,
krok, přísun, krok,
popředu i pozpátku
a jsem na větvi z toho,
že se dá být nebo nebýt
i bez Tebe.
Nevěřím v temnotu,
a tak se nebojím tmy.
Nebojím se strachu,
a tak si zapálím svíčku
a moje cela
jako jediná v celém Dánsku
svítí.
A zatímco Ty se ptáš,
jestli být nebo nebýt,
tak se můry táhnou za světlem
a já jsem na větvi z toho,
že motýl o mě nestojí.
V mé cele už hoří
z té horečky sobotní noci
a já jsem na větvi
a na větvi
a na větvi,
dokud pode mnou
nepraskne.
Comentarios