• Lucie Hrochová

Chvilka poezie č. 8: Být nebo nebýt?

Kdyby Tě napadlo

se na to zeptat mě,

tak bych Ti odpověděla.

Posíláš mě do kláštera,

tak já teda jdu.

Zavírám se do cely

a přešlapuju sem a tam.

Odměřuji délku stěny

krokama a krůčkama,

cupitáním a cváláním,

poskokem skok,

krok, přísun, krok,

popředu i pozpátku

a jsem na větvi z toho,

že se dá být nebo nebýt

i bez Tebe.

Nevěřím v temnotu,

a tak se nebojím tmy.

Nebojím se strachu,

a tak si zapálím svíčku

a moje cela

jako jediná v celém Dánsku

svítí.

A zatímco Ty se ptáš,

jestli být nebo nebýt,

tak se můry táhnou za světlem

a já jsem na větvi z toho,

že motýl o mě nestojí.

V mé cele už hoří

z té horečky sobotní noci

a já jsem na větvi

a na větvi

a na větvi,

dokud pode mnou

nepraskne.


FOTO: Tereza Sikorová