Houpám se na rytmu
přílivu – odlivu.
Přilínám bez vlivu,
ať už to spolknu
či ať už to odplivu.
Jsem tu dost maličká -
tu a tam ploutvička,
mokrá a bez trička
na hoře mušlí,
nahoře bez.
A když mi na šíji
ukápne naděje,
vsáknu ji ke dnu,
k těm, co zmohli
kurděje.
Topit jak koťata!
Ztroskotat!
Poklesnout!
Klepety klapotat,
nehlesnout,
nehlesnout…
V troskách si utrousit
svou vlastní šupinu,
vkapat a vpít si
jednotnou ne – vinu.
„Naděje topíme“ –
zapsat si do notesu.
A zas se, nahatá,
vystavit na útesu.
Comments