Že já se zas někam ženu,
já žena.
Že já zase žhnu,
když hnu se, kam hnu,
že já se zas třesu –
býti poražena?
A mužem?
Kuš!
Už už už
a je u mě muž!
Tak ženu se, ženu,
žel bohu, že vím,
že v letu se -
pletu se?
- hned unavím!
Však ženu, jak můžu,
lože odložím,
a baží mě, baží,
že muže položím.
Ženu se, ležérní,
ležérní? Lžu si!
Pot už bych ždímala.
Už nemůžu. - Musím!
Odložím rtěnku,
odložím růž,
odložím úsměvy,
překáží, kuš!
Ženu se, ženu,
a už nejsem žena.
Uhnaná, zpocená,
jen odlo-žena.
Muž, ten už s úžasem
oželel závody.
Já ženu se, žalostná –
ne dílem náhody.
Tak už mě, bože,
ulož na lože,
špitni mi,
že se už nemusím bít,
když nechám se být
s mužem či bez muže.
Na nože ne,
na lože, na lože!
Ulož mě.
To mi pomůže.
Comments