Chvilka poezie č. 2: Tolik plochy kůže

Tolik plochy kůže!

Copak se to může? Jo? Smím?

S mým jedna celá šest metrem čtverečním

Zacházej tak, ať mi neschází

Trocha té bavlny a elastanu,

pár centimetrů krajky

a malá mašlička.

Zachraň to,

že jsem bez trička

a tak.

Vždyť tolik plochy kůže

se sotva vzmůže

být

jen tak.

Nuže,

říkám, je třeba muže,

aby nahradil ten elastan!

Můžeš mě třeba přikrýt –

Peřinou či dekou,

Variant je dost.

Počkej, já četla –

Snad je to pitomost,

Že v dekách to roztáčí

Roztoči!

Tak snad abys sám –

Či?

Ach,

Jen tak tak

A já už řekla,

Že před dekou tvý kůže

Bych neutekla.

Ještě že si svý nápady nechávám pro sebe.

Ještě že máš kůži, která mě nezebe.

Tak, tak,

Odstranit elastan má něco do sebe.